Dobrodruh s českou duší

Jméno Eduarda Preisse určitě velké většině lidí nic neřekne. Nicméně jeho životní osudy jsou výjimečné. Procestoval téměř celý svět a to za okolností velmi výjimečných a dobrodružných.

Eduard Preiss se narodil v roce 1823 a jeho otec byl pravděpodobně rakouským dělostřeleckým poddůstojníkem. Mladý Eduard se měl vydat v otcových šlépějích a je v letech 1845 – 1848 uváděn v armádních schematismech jako kadet v Bombardérském sboru (Bombardier-Corps). Kadeti byli v té době hodnostně mezi nejvyššími poddůstojníky a nižšími důstojníky. Úkolem Bombardérského sboru pak bylo vychovávat důstojníky i mužstvo pro dělostřelecké útvary. V roce 1851 byl sbor rozpuštěn a nahrazen Dělostřeleckou akademií.

Neznáme důvod Preissovo protirakouského smýšlení, ale v revolučním roce 1848 opouští habsburskou armádu a vstupuje do uherského vojska, které se zúčastní od roku 1846 protirakouského povstání v Haliči. Po porážce uherského povstání se mu podařilo uprchnout do Turecka. Nějaký čas sloužil v Turky okupované Bosně a v roce 1851 přes Marseille a Londýn odcestoval do USA.

Již při první návštěvě Ameriky se dostal i na Kubu a do Mexika a pak z New Yorku přešel celý kontinent až do San Franciska. Odtud pokračoval do východní Asie, pobýval v Číně, Japonsku a Siamu a nakonec odplul do Austrálie, kde se pokoušel hledat zlato. V Austrálii žil 10 let a do USA se vydal v roce 1863. V Kansasu se Preiss nechal najmout jako vozka do Nového Mexika. Tam dostal slíbenou odměnu 40 dolarů, za něž si koupil osla k nesení zavazadel a revolver Remington. Se dvěma psi se vydal do Arizony, kde v horách nalezl stopy zlata, ale z obavy před indiány odtud odešel. V Santa Fe byl krátce zadržen konfederačními vojáky, ale brzy zase propuštěn. Neúspěšně hledal zlato také v Kalifornii i v Coloradu a pak se přes pustinu vydal do Salt Lake City v Utahu. Při putování byl napaden medvědem, ale podařilo se mu ho zastřelit revolverem.

V Salt Lake City se seznamoval se životem mormonů, o nichž se pak vyjadřoval velmi sympaticky. Když mu došly peníze, prodal revolver a neozbrojen se vydal na pěší pouť do San Franciska. Odtud odplul do Mexika, kde v době Maxmiliánova císařství napřed kreslil mapy pro francouzské vojsko a pak dohlížel na sklizeň bavlny.

Vrací se do San Franciska, kde se seznámil s „českým hrabětem Josefem Thunem“, jehož pak na přelomu let 1865 – 1866 doprovázel na cestách po Jižní Americe. Jednalo se o Quidobalda Josefa Antonína Thuna, syna Josefa Thuna, poslance českého zemského sněmu, který žil 1865 – 1866 na Maxmiliánově dvoře.

Z Jižní Ameriky se Preiss vrátil do NY a znovu se vydává na Západ. Byl přijat za vůdce výpravy, která se vydala hledat zlato do Arizony. Pobýval postupně v Arizoně, Novém Mexiku, Texasu, dostal se znovu do Mexika. Poprvé zažil přepadení indiány. Vydal se také do Indiany, kde nějakou dobu žil a nakonec zakotvil na Floridě.

Na obživu si vydělával všelijak: doprovázel na Západ nezkušené osadníky, pracoval jako nádeník, zahradník či vinař, byl učitelem i novinářem a pořádal přednášky. V roce 1880 se znovu vydal pěšky z Floridy do Kalifornie a za 257 dnů urazil 5000 mil. Všímal si změn, kterými Západ procházel a poznamenal si: „pláně, na nichž jsem lovil tury r. 1864 a 1866 jsou teď skropeny farmami.“.

Nakonec Preiss na americkém Západě (hlavně v Texasu) objížděl české farmy, rozvážel a prodával krajanské kalendáře, knihy a časopisy. Cestoval s dvoukolovým vozíkem taženým mezkem v doprovodu psa Fritze. V této společnosti byl v únoru 1884 v Texasu nedaleko od mexických hranic nalezen mrtev. První zprávy uváděly, že byl zavražděn a oloupen, ale nejspíš umřel přirozenou smrtí.  Krajané, kteří se s ním setkali, zanechali svědectví o jeho velkých znalostech přírodních věd, filozofie, vojenství, ale i o jeho nepřátelství k náboženství. S despektem se vyjadřoval o některých známých postavách amerického Západu. Uváděl, že svět nezná jména rolníků, kteří odráželi indiánské vpády, ale „hrdinou nějaké novely se stává lotras, který zastřelil šerifa a dva jiné občany“. Jindy v souvislosti s postavami Billyho the Kida a Buffalo Billa (s ním se osobně znal) napsal: „Vzalo by to celé knihy, kdyby se měly vypsati ty hanebnosti těch holomků, kteří po hranicích západních platí za hrdiny a obyčejně v novelách jsou líčeni či hrdinové ušlechtilí, kdežto jsou to jen suroví lotři.“

Byl to člověk, který nikde dlouho nevydržel, neustále se nacházel „na cestě“ a jeho názory byly nekonformní. Jeho současníky byl označen za typického amerického trampa a možné ho můžeme považovat i za dávného předchůdce beatnické generace.

Čerpáno: Vladimír Dolínek: „Příběh dobrodruha“ ainternet